Bezmála půlmilionové Santiago de Cuba je druhým největším městem země. Již samotná jeho geografická poloha, kdy má Santiago co do vzdálenosti od Havany blíže k Haiti a Dominikánské republice naznačuje, že půjde o místo v mnohém odlišné od typických obrazů dnešní Kuby. Jeho živelná atmosféra parků přeplněných hloučky improvizovaných pouličních hudebních skupin pak jenom potvrzuje pověst centra kubánského kulturního života. Letmý pohled na historii města potom naznačuje, že na Kubě jen těžko najdeme město, které by v jejích dějinách sehrálo natolik důležitou úlohu.
Santiago de Cuba leží necelých osm set kilometrů jihovýchodním směrem od Havany, a jde o přirozené centrum stejnojmenné provincie. Jeho historie se datuje do roku 1514, kdy jej v horkých červnových dnech založil Diego Velásquez jako vůbec nejstarší stálou osadu na Kubě, která tak byla součástí pověstných sedmi „villas“, prvních zárodků novověkého osídlení ostrova. Kromě toho je však, pokud jde o jeho minulost, Santiago de Cuba známé z mnoha jiných a podle všeho závažnějších důvodů.
Právě v komplexu zdejších kasáren totiž odstartovala revoluce na jejímž konci stálo uchopení moci nad zemí Fidelem Castrem, a stejně si za místo odkud se rozhodl změnit Kubu Santiago zvolil i dodnes stejně opěvovaný jako zatracovaný revolucionář Che Guevara. Znalci kubánské minulosti k tomu však obvykle jedním hlasem dodávají i to, že stejně tak je třeba v souvislosti s klíčovými historickými okamžiky města nutné zmínit skutečnost, že v některé z úzkých ulic historického centra se zrodila jedna z dodnes největších vášní obyvatel Kuby, kterou je salsa. Od ní je pak již jen krůček k připomínce toho, že Santiago de Cuba je zároveň místem, kde se jeden z nejslavnějších světových lihovarníků, Don Facundo Bacardí, rozhodl otevřít svou první továrnu, odkud se do světa začal šíři rum dodnes nesoucí jeho jméno.
Zajímají-li vás podobné momenty, a rádi byste se o nich dozvěděli více, pak vězte, že Santiago je na svou minulost hrdé i v současnosti. Nejenže vám cestu k oněm legendárním kasárnám Moncada poradí naprosto každý, ale vše důležité se lze dozvědět i v některém z mnoha městských muzeí. Jedním z nejnavštěvovanějších z nich je po léta samozřejmě muzeum nazvané prostě Museum 26 de Julio vzniknuvší v části komplexu kasáren, které sugestivně připomíná první revoluční dny.
Druhým místem Santiaga de Cuba, jehož návštěvu lze rovněž označit za povinnost, je potom v každém případě Parque de Cespédés, náměstí rozkládající se v samém centru města, které je zároveň jakousi pomyslnou výkladní skříní zmíněného živého koloritu města, aniž by zároveň cokoliv ztratilo na své autentičnosti. Dlouhé hodiny vysedávání u doutníků a stolních her, případně téměř nekonečná hudební vystoupení zde ani v nejmenším nejsou vábničkou na turisty, nýbrž jednoduše typickým projevem mentality zdejších obyvatel.
V těsné blízkosti Parque de Cespédés zároveň stojí některé z nejpozoruhodnějších staveb ve městě, z nichž je třeba na předních místech zmínit zejména původní příbytek zakladatele města Diega Velásqueze, tedy guvernérův palác pocházející ze šestnáctého století, v jehož prostorách se vládne dodnes: v současnosti jde o sídlo městské radnice.
