V současné době je na celém území Thajska vyhlášeno celkem 102 národních parků, které jsou z velké části vyznačeny v prostoru hustého střídavě vlhkého monzunového pralesa. Pětina z tohoto počtu přitom navíc spadá na mořské oblastí, díky čemuž je zřejmé, že návštěvník země má z čeho vybírat. Na své si tak přijdou nejen ti, kdo upřednostňují šelest neprostupného pralesa, z něhož se znenadání otvírají výhledy na mohutné vodopády, ale i každý, kdo upřednostňuje bohatý podmořský život, a především zcela unikátní korálové zahrady.

Přestože dnes v Thajsku lze napočítat přes stovku již existujících národních parků, jejich další rozvoj v žádném případě nelze považovat za ukončený. V přípravě je tak více než třicítka dalších projektů směřujících ke vzniku nových parku, podobně mají vzniknout přinejmenším tři další mořské rezervace. Ke schválení se navíc připravuje zbrusu nový projekt, na jehož konci by mělo být vyhlášení dalších čtyřiceti národních parků. I proto nic nenasvědčuje tomu, že by Thajsko v dohledné době mohlo přijít o své postavení země, která se řadí na první místa států s největšími procenty chráněných území na světě.

Khao Yai

Vůbec prvním chráněným územím, jemuž se v Thajsku podařilo získat statut národního parku,  je dodnes suverénně nejnavštěvovanější národní park Khao Yai. Ten byl založen relativně nedávno, a to v roce 1962, jako reakce na vzrůstající ekologickou neutěšenost nejhodnotnějších území Thajska.

Rozkládá se na území čtyř provincií, kde pokrývá území o ploše kolem dvou tisíc čtverečních kilometrů. Je domovem více než sedmi desítek důležitých chráněných živočišných druhů savců, mezi které patří například i tygři nebo sloni. Jen chráněných druhů ptáků je pak Khao Yai přes tři sta.

Nedílnou součástí tohoto národního parku je i síť více než padesáti kilometrů značených turistických tras, z nichž byla podle slov správců parku v minulosti velká část prošlapána samotnou divokou  zvěří. I přesto (nebo právě proto?) se obvykle doporučuje do hloubi Khao Yai raději vstoupit ve společnosti najatého průvodce. Ztratit se zde je totiž podle všeho velice snadné.

Khao Sam Roi Yot

Jak jsme si již naznačili v úvodu, plná pětina národních parků Thajska je vyhlášena na moři. Vůbec prvním z nich se stala Khao Sam Roi, který byl slavnostně vyhlášen v roce 1966. Je součástí provincie Prachuap Khiri Khan. Nepokrývá jen vodní plochu, ale jde souvislé pásmo pobřežní fauny a flóry, který pokrývá území o rozloze necelých sto kilometrů čtverečních, z čehož potom přímo na vodní část připadá pětina z jeho celkové rozlohy.

Mimo bohatého přímořského i podvodního života se k tomuto místu váže poměrně zajímavá historie.  Právě sem totiž podle dostupných historických důkazů král Mongkut v srpnu 1868 pozval  delegaci zástupců evropských zemí, aby s nimi na jejich počest osobně pozoroval zatmění slunce. Naneštěstí však od svých hostí během této slavnostní události chytil malárii, a krátce na to zemřel.

Mu Ko Surin

Posledním z nejvýznamnějších thajských národních parků, na něž bychom na tomto místě rádi upozornili, je opět mořským parkem. Rezervaci Mu Ko Surin lze navštívit přímo mezi dvěma velkými ostrovy, severním Surin Nua a jižněji položeným Surin Tai.

Jde o komplex zátok, které v sobě ukrývají množství korálových zahrad a poměrně mělkých pobřežních kanálů, díky čemuž může každý návštěvník parku přirozeně pozorovat život okolo korálů. Patříte-li pak mezi třeba i čistě amatérské potápěče, můžete jen s brýlemi a šnorchlem vše nahlédnout z podvodní perspektivy.

Pokud se pak na prohlídku parku Mu Ko Surin vydáte během odlivu, bude mít jedinečnou příležitost přejít od jednoho ostrůvku k druhému, a seznámit se tak i s místy, která jsou jinak oku běžného návštěvníka skryta.