Tradiční thajské pokrmy se bezpochyby řadí k těm, které asijské kuchyni získaly celosvětový respekt a uznání. Výmluvně to dokládá už jen skutečnost, že v současné době jen stěží najdeme evropské město, kde by hladový strávník nenarazil na restauraci, kde se věnují právě vaření založenému na postupech užívaných v těchto končinách. A co více, trendy posledních let jasně naznačují, že spolu  několika málo dalšími národními kuchyněmi se thajské jídlo postupně začíná stávat reprezentantem dobré kuchyně jako takové. Snad zde proto nemusíme příliš zdůrazňovat, že jen málokterá cesta po Thajsku končí naprostou fascinací tím, co z poměrně prostých surovin thajští kuchaři dokáží vykouzlit. Je proto jasné, že alespoň krátký exkurz do thajské kuchyně ještě před odletem může každému jedině prospět.

Pokud bychom měli thajskou kuchyni v celé její pestrosti a šíři charakterizovat jedním slovem nebo větou, pak bychom v každém případě měli říci, že je skutečně ostrá. Hned poté bychom ale měli dodat, že ačkoliv to nemusí být na první pohled úplně dobře patrné, není založena čistě na asijské tradici, ale spíše jde o staletími neuspěchané přirozené prolnutí tradiční kuchyně starého Východu s novějšími západními vlivy.

Základní kontury ryze thajské kuchyně naznačuje již samotná buddhistická orientace celého regionu: díky ní a jejímu vztahu ke zvířatům Thajsko není místem, kde by místní vyrůstali na obědech a večeřích sestávajících z obrovských porcí postavených na velkých kusech velkých zvířat. Maso se tak zde obvykle zpracovává do podoby drobných kousků a plátku, které jsou hojně promíchány se směsí mnoha bylin a koření. Jednoduše řečeno je často množství nahrazeno pestrostí a promyšleností chutí.

Za základní a nejrozšířenější metody přípravy jídla pak v Thajsku můžeme považovat v prvé řadě dušení, pečení nebo grilování. Setkáte-li se na některých místech s okázalým smažením prezentovaným jako hlavní přednost pokrmu, pak vězte, že s největší pravděpodobností zřejmě půjde o v posledních letech sílící vliv Číny.

Z historického hlediska přitom thajská kuchyně již od 17. století staví zejména na vlivech portugalské, holandské, francouzské, ale v neposlední řadě i japonské kuchyně. Což mělo z dnešního pohledu výsostně praktické důsledky. Mnohé recepty, jež se postupně vykrystalizovaly v kánon thajské kuchyně, totiž jednoduše vznikaly tak, že se při přípravě jídel, která místní odkoukali od cizinců, nahradili v Thajsku nedostatkové ingredience místními. Typicky například indické máslo kokosovým olejem a podobně.

Co se však na začátku mohlo zdát pouhou nápodobou, se během dlouhých desetiletí experimentů stalo naprosto unikátním výtvorem. Zvlášť patrně to samozřejmě vystupuje co se týče koření: nedostatkové druhy byly pružně nahrazeny místními bylinami, čímž tradiční thajská kuchyně opět získala na osobitosti.

Dále potom platí, že typické thajské menu se skládá přinejmenším z tří, spíše ale z pěti chodů, jehož součástí je mimo polévky, která se může jíst klidně na závěr celého hodování, především několik druhů silně kořeněných omáček, které výrazně doplňují vyznění hlavního jídla. Samozřejmostí je i vysoký důraz kladený na přípravu rýže, při níž se obvykle nešetří česnekem. Podobně se tradičně velké oblibě těší i příprava nudlí s masem a zeleninou, jejichž nepříliš podařené  nápodoby se konečně vyskytují i v nabídce mnoha českých vývařoven.