Vycestovat si jen tak rekreačně do jakékoli asijské země není vůbec lehké a myslet si, že bez přípravy všechno zvládnete (a že to pro vás bude bezpečné), je naivní. Tento článek vás seznámí s tím, jak se připravit na cestu do země „Bhárat“ aneb do Indie.
Za prvé: připravte se na obří kulturní šok. Ani stohy přečtených knih nebo desítky nakoukaných indických filmů vás nepřipraví na to, co uvidíte a zažijete v prvních okamžicích v nové zemi. Najednou totiž vyjdete z letiště a ovane vás horké klima. Poprvé si uvědomíte, že tohle je svět, kterému svěříte svůj život. Na letišti ale věčně zůstat nelze, a tak je třeba objednat kamsi do města. Cestou poprvé uvidíte Inda klečícího na bobku na hromadě suti, poprvé se stanete posluchači nepřeberné symfonie klaksonů i svědky šíleného řízení taxikáře, který ale celou cestu bravurně zvládá – stejně jako ostatní řidiči. Vidíte první chudáky, co se válí po zemi a buď spí, či na vás mávají svými znetvořenými pahýly. Nebo jimi ťukají na okénko taxi, které zrovna stojí na semaforech.
Bílá žena navíc vždy budí pozornost – a tak máte pocit, že celá Indie kouká právě na vás a na to, jak se brodíte bahnem a špínou jejích ulic. Muži vám posílají vzduchem pusinky, hvízdají, pokukují. Ať děláte cokoli. A je naprosto jedno, je-li vám 10, 25 nebo 50 let. Ani bílí muži nejsou všudypřítomného pozorování ušetřeni. Věc pozitivní je, že na sledování si zvyknete a začnete ho ignorovat a kulturní šok taky není trvalý. Přejde. Buď si Indii zamilujete, nebo ji budete nenávidět, ale ta nenávist vámi už nebude tolik otřásat.
Cizinec si také musí chtě nechtě zvyknout na to, že je po dobu dovolené jakási „chodící peněženka“. Jeho rupie chce každý. Od rána do večera jste vystaveni handrkování o ceně taxi, hotelu, suvenýru, oblečení... Jediné, kde vás tohle nečeká, je u potravin a nápojů – zpravidla mají pevnou cenu (pokud to na vás nějaký prodavač nezkusí jen proto, že si myslí, že se nachytáte). A také tiket na vlak nebo autobus je díky bohu za pevný tarif. Ovšem zase musíte dávat pozor, jestli platíte u oficiální přepážky, nebo jestli vás odchytl nějaký překupník.
Dále je nutné vědět, že se nic nedělá levou rukou. Levačku zásadně nepodávejte druhým, neplaťte jí, nepodávejte s ní doklady a jiné věci – a hlavně jí nejezte! Jen v některých případech je dovolené například přidržet s ní placku a pravou utržený kus vkládat do úst. Levá ruka je totiž nečistá, Indové ji používají k osobní hygieně.
Také se nikdy neptejte na otázku která vyžaduje odpověď ano/ne. Ind vám nikdy neřekne ne, i když kvůli tomu musí lhát. Nechtějí vám kazit radost, a tak vás radši pošlou na vlak na opačný směr, než aby odpověděli „no“. Ptejte se proto vždycky tak, aby museli odpovědět nějakým slovem/větou.
Pobyt v Indii samozřejmě představuje nutnost zatvrdit se vůči tomu, kolik bídy uvidíte. Dokud se koukáte na mrzáky perspektivou filmu nebo fotografií, není to stejné jako naživo. Musíte se vžít do toho, že tohle je svět, který neovlivníte a že jedna, deset nebo padesát rupií nikomu nedovede pomoci trvale. Zkrátka musí jít o „kulisu“, kterou si nepustíte moc blízko k tělu.
My zvyklí počítat každou minutu a plánovat každý krok se také můžeme divit indickému pojmu času a pojmu slova „problém“. V Indii totiž mají na všechno času dost. Zpoždění o minuty i hodiny je takřka nic. Zoufalství z toho, že něco nestíháme, neznají. A také je vše „no problem“. A to, i když už vzteky nebo beznadějí ztrácíte nervy. Oni to zkrátka nechápou, pro ně to problém není.
A poslední důležitá věc: do Indie nejedete na dovolenou. Jedete za dobrodružstvím, ale odpočatí se domů nevrátíte ani náhodou. Spíše než prázdninovou pohodu zažijete nepohodlí, únavu, stres i strach. Za tuto cenu ale získáte zážitek, na který se nedá zapomenout... Napsat by se dalo ještě stohy pouček, nejcennější zkušeností je ale stejně jet se tam podívat a zažít všechno z první ruky a na vlastní pěst. To je ta největší škola a já doufám, že jí jednou podstoupíte. Indie je přes všechna jmenovaná úskalí jednoduše krásná a exotická země!
