Jen těžko si dnes lze představit kohokoliv, kdo by spolu s přípravami na odlet na Kubu alespoň  na chvíli nepomyslel na Havanu. Už sama její koloniální čtvrť Habana Vieja se po celé 20. století těší pověsti jednoho z nejosobitějších míst na Zemi, kam by se přinjmenším jednou za život rád podíval zřejmě každý z nás. V této fascinaci kubánskou metropolí samozřejmě nejsme osamoceni:  za svůj domov si ji ostatně zvolil už Hemingway, a podobně jejímu kouzlu propadl i jeho britský protějšek Graham Greene. Ne nadarmo se Havaně někdy přezdívá Paříž Karibiku.

Hlavní a dnes zároveň i největší město Kuby, plným jménem San Cristóbal de La Habana, leží v severozápadní části ostrova, a to jen ve vzdálenosti něco málo přes sto padesát kilometrů od břehů Floridy. V současné době město obývá zhruba dva a čtvrt milionu obyvatel, a jde o hospodářské i kulturní centrum země.

Historie města se začíná psát roku 1515, kdy zde Diego Velázquez nechává postavit pevnost, která by představovala nezbytné zázemí pro další objevné plavby po Karibiku. O dvě stě let později se z města stává důležité centrum celého ostrova, a v první polovině dvacátého století jeho krásu začínají objevovat turisté přijíždějící ze Spojených států, jež zde rok od roku přibývají po tisících.  Tato etapa kdy byla Havana dějištěm nekončících nočních jízd bohatších Američanů končí ze známých důvodů spolu s příchodem šedesátých let a převzetím moci Fidelem Castrem.

Vypravíme-li se do Havany dnes, na mnoha místech se setkáme s připomínkami těchto časů v podobě ve své době nejluxusnějších vozů Ameriky padesátých let, které zde, často za pomoci ruských motorů, jezdí dodnes. Přestože právě snímky těchto korábů silnic představují jedny ze zahraničními turisty nejvíce fotografovaných objektů, skutečné kouzlo Havany tkví v něčem jiném.

Budeme-li zde abstrahovat od vzrušeného dechu ulic naplněných pospolitým švitořením jejich obyvatel a kubánské hudby, pak se nepochybně vyplatí více se soustředit právě na Staré město, Habana Vieja, jehož je více než tisícovka budov nebývalého historického významu – díky nim se také Havana může pyšnit svou přítomností na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Za všechny zde zmiňme alespoň několik nejznámějších míst koloniální Havany, v jejímž čele je nepochybně slavná Catedral de La Habana, s ikonickou dvojicí asymetrických věží, barokní fasádou  a cennými freskami, jimiž jsou pokryty stěny hlavní chrámové lodi. 

Podobné proslulosti se v očích těch, kdo se do Havany nevydávají poprvé, těší rovněž Palacio de los Capitanes Generales, tedy bývalý palác guvernéra, v němž dnes sídlí Městské muzeum. To se samozřejmě zaměřuje na koloniální minulost ostrova Kuby, přičemž v sobě sály paláce ukrývají mnohé poklady spojené právě s kolonizací země. Zaujmou však i díky samotné výzdobě a řemeslnému zpracování zařízení, které i po letech vzdává hold velikosti španělské královny, k jejíž poctě měla původně sloužit.

Třetím místě, na které bychom na tomto místě rádi upozornili je potom legendární Plaza de Armas, daleko nejrozlehlejší vydlážděné náměstí historické části Havany, které zároveň v minulosti bylo oficiálním sídlem španělské správy ostrova. Právě v těchto místech pak také stojí v úvodu zmíněná původní pevnost, která umožnila postupný vznik dnešní Havany.