Dlouhou dobu patřila Černá hora k destinacím, kde trávili svou dovolenou tisíce návštěvníků z Evropy. Důvodem je zejména její rozmanitost – od skalnatých hor s hustými lesy až k prosluněným plážím. Zejména díky Balkánskému válečnému konfliktu z počátku 90. let však turisté ztratili o tuto oblast zájem. Ačkoli se Černá Hora již stala klidným a bezpečným státem, netečnost turistů dlouhá léta přetrvávala. Tento fakt má však i své výhody. I přesto, že sem již pomalu dorazila lukrativnost evropského turistického průmyslu, ve značné míře si zachovala ráz nedotčené země, která sem svou autentickou přírodou přitahuje ty, kdo sem již někdy zavítali. Proto je Černá hora přezdívána Skrytou perlou Jadranu. Několik turisticky nejnavštěvovanějších míst si dále přiblížíme.

Boka Kotorská

Boka Kotorská je název obrovského přírodního zálivu, který nejen vévodí černohorskému pobřeží a skví se na prospektech cestovních kanceláří, ale řadí se i k nejhezčím zálivům na celém světě. Leží na severu černohorského pobřeží, a když je na vrcholcích hor sníh, ve stejné době začínají v nížinách rozkvétat růže. Můžete se zde tedy jak koupat tak lyžovat.

Boka Kotorská se skládá ze čtyř menších úžin, jejichž břehy se táhnou ve společné délce přes sto kilometrů. Z každé strany je lemována skalními stěnami, které se svažují do hlubin Jaderského moře. Její ojedinělý ráz dotváří i sedm ostrovů – Sveti Marko, Mamula, Gospa od Skrpjela, Sveti Djordje, Milosrdja, Ostrvo cveca a nejmenší Mala Gospa. Kromě přírodních krás má Boka Kotorská pozoruhodné i osídlení, které je staré již půl třetího tisíciletí. V minulosti zde vyrostl řetěz měst s mnoha historickými stavbami. Za největší skvost takto osídleného pobřeží můžeme považovat město Kotor.

Skadarské jezero

Toto největší jezero na Balkáně se rozkládá na jihu země, na pomezí Černé Hory a Albánie. Jelikož leží nedaleko Jaderského moře, od kterého jej odděluje pohoří Rumija, bývá jeho návštěva na programu výletů, které začínají v některém pobřežním letovisku a pokračují obědem u jezera. Skadarské jezero je domovem vodních ptáků – je největší evropskou ptačí rezervací. Zdejší Národní park má proto ve znaku pelikána.

Průměrná hloubka jezera je kolem šesti metrů. V některých místech, ležících pod úrovní moře, však může být i desetkrát více. Tato místa jsou zde nazývána “oka“. Pobřeží jezera s různými výběžky a malými ostrůvky nazývanými Goricas, které jsou pokryty granátovníky a břečťanem, okouzlí snad každého návštěvníka. Nevšední zážitek z pohledu na vodní plochu a okolní přírodu pak dotváří prohlídka památek ve městech a vesnicích u jezera. Mezi ně patří i albánský Skadar, který se rozprostírá na jihovýchodním břehu jezera.

Národní park Durmitor

Již v roce 1952 byla nedotčená horská příroda na severu země prohlášena národním parkem. Pokrývá pohoří Durmitorského masivu s pohádkovými kaňony řek Tara, Susica a Draga a Komarnica. Příchozí zde spatří vrcholky hor, ledovcová jezera i stálezelené pralesy. Skály lemující řeku Tara vytváří 2. největší kaňon na světě, což dokládá působivost celého Národního parku. Ovšem oproti nejslavnějšímu kaňonu řeky Colorado jsou břehy Tary plné zeleně. Např. věk zdejších hájů černých borovic se odhaduje na víc jak čtyři sta let.