Lloret de Mar, jedno z nejstarších letovisek Španělska, se prostírá na pobřeží Costa Brava. Leží necelých 80 km od Barcelony, mezi malebnými městečky Blanes a Tossa de Mar.

Toto město obývá 40 000 stálých obyvatel, avšak v hlavní sezoně doslova praská ve švech s dočasnými 200 000 obyvateli. V letovisku si přijdou na své zejména mladí energičtí lidé.

Blíží se šestá hodina ranní a po dvacetihodinové skládání se v autobuse, mnou „projíždí husina“ – konečně jsem tu. O hotelu Don Juan, vím je to, že je hlučný a spíše pro mladé. Vystoupím z autobusu, vezmu kufry a vyrazím k recepci. Hned u vchodu se na kanapi povaluje těžce společensky unavený mládenec a z dáli slyším kulečníkové strky. Uklízečka právě odmetá písek z haly. Dala jsem si kufr do úschovny a čekání na pokoj si zkrátila procházkou po městě při vycházejícím slunci. Ulice se teprve „zpamatovávaly“ z nočního reje a uklízecí četa měla plné ruce práce. Mezi výlohami s botami a šatičkami jsem potkávala podnapilé Španěly, Italy, Němce, Chorvaty, ….

Když jsem se ubytovala a vydala se na pláž, nestačila jsem zírat, jak město prokouklo. Na zemi se neválel jediný kelímek, načančané terásky doslova zvaly k posezení. Usměvaví Turci stály před svými krámky, kde bylo k sehnání všechno, a pokřikovali: „Heská céska, kamaradká. Pro tebe za desať.“ Převládaly obchůdky, kde šikovné černošky pletly rasta copy v různých formacích a rovnou vás natetovali henou. Hojný počet zástupců tu mají občerstvovací okýnka, ze kterých na vás promluví nejeden český student, jenž si odjel přivydělat. Po necelých patnácti minutách chůze jsem dorazila k pláži, kde se rozprostíralo hřiště a za ním šlapadla. Pláž byla zaplněná lidmi a já si těžce „urvala“ kousek místa pro složení mé hlavy.

Pláž byla posypaná hrubozrnným pískem a měla docela prudký vstup do moře. Zdobí ji různé zátoky a skaliska. Nad pláží se skvostně tyčí socha rybářovi ženy, která vám, přinese štěstí, když jí šáhnete na nohu. Cesta k ní je lemovaná skálami a romantickým osvětlením. Při výstupu si mi pohrával s vlasy čerstvý mořský vánek.

Hotel Don Juan nabízí velmi pestrý program na každý večer (vystoupení tanečníků flamenga, diskotéky u bazénu, soutěže,…). Tříhvězdičkový hotel v sobě ukrývá dvě křídla s pokoji (vybavení – televize, postele, skříně, čistá koupelna, balkon), halu s tanečním sálem a televizí. vnitřní bar, připojení na internet v oblasti recepce, kulečník, automaty pro děti (žvýkačky, plyšáci), jídelnu, dva venkovní bazény, dva venkovní bary, překrásnou zahradu a možnost masáží u bazénu a jako bonus sympatického animátora, který vás každé ráno protáhne rozcvičkou v bazénu.

Čas setmění….. Teď teprve poznáte Lloret de Mar takové, jaké skutečně je. Okolo desáté hodiny obchodníci zamknou své krámky. Otevřená zůstávají jen rychlá občerstvení. Vydala jsem se do noční ulice a společně s masou lidí jsem tvořila jeden velký „hemžící se štrůdl“. Celé město svítilo a dunělo. O to se postaralo nespočet diskoték s přeplněnou kapacitou. Po každou diskotéku pracují brigádníci v terénu (většinou slovenské, polské, ukrajinské dívky), kteří mě lákají právě do té svojí báječné diskotéky či tmavého doupěte. Nutí mi lístečky s pozvánkami a volnými vstupenkami a k nim většinou bývá uvítací drink (sangrie, piňa colada, sex on the beach,…) zdarma. Takže, když jste šikovná, neutratíte ani Euro. Všechny diskotéky, které jsem navštívila, byly skvěle vyklimatizované. Všichni celou noc „paří jako o život“, tančí, co jim nohy stačí…. Kluby, bary, diskotéky se pomalu vyprazdňují mezi šestou a sedmou hodinou ranní.

Zkrátka do Lloret de Mar se nejezdí odpočívat a relaxovat, ale užívat slunce, moře a nočního života. Ne nadarmo je letovisko označováno jako „malá Barcelona“.