Balaton - příběh maďarského oceánu

vydáno 12.06. 2015 • Maďarsko • zobrazeno 1522x

   Nedávné době, kdy kterékoliv místo spojené s předlistopadovými podobami dovolené automaticky ztrácelo na atraktivitě konečně odzvonilo. Časy návštěv Kanárských ostrovů, Bibione a pobřeží Chorvatska jako vyjádření svobody letních měsíců posledních dvaceti let dnes, at´se nám to líbí nebo ne, rok od roku ztrácí na své atraktivitě. Pokud donedávna člověk s letenkou na Kanáry v kapse rád hovořil o maloměšťáctví návštěvníků Bulharska, Rujany ale třeba i Tater, dnes naopak sám cítí, že rychle ztrácí půdu pod nohama. Mnohá turistická místa, která jsme se v porevoluční euforii  snažili vytěsnit ze svých prázdninových vzpomínek totiž dnes prochází nečekaně vzrušující renesancí. A jedním z nich je i maďarské jezero Balaton. 

   Představovat českému čtenáři Balaton, vůbec největší jezero ve střední Evropě, je zřejmě zbytečné. O Balatonu, s jeho rozlohou čítající téměř šest set kilometrů čtverečních a pobřežím o úctyhodné délce dvě stě kilometrů,  zde totiž slyšel nejspíš každý. Koho minulo vyprávění rodičů nebo některého z příbuzných, ten určitě alespoň viděl film Pelíšky, v němž v jeho vodách smočí své nohy Jaroslav Dušek i s celou rodinou.  Zajímavější proto bude, pokud se trochu blíže podíváme na to, jakou historii má za sebou toto turisty druhé nejoblíbenější místo Maďarska. 

   Území kolem Balatonu je podle nejstarších dochovaných pramenů obydlené již od doby železné.  Jednou z jeho nejdůležitějších součástí potom byla Římany zbudovaná přístavní pevnost, která zde pod jménem Valcum stála již v druhém století před Kristem. Pro její stavbu přitom Římané zvolili část pobřeží jižně od Keszthelu na místě dnes známém jako Fenékpuszta.

   Nedozírné vody jezera Balaton totiž odpradávna představovaly nenahraditelný rezervoár pitné vody, ale samozřejmě i neméně významný zdroj obživy. Kromě masitých ryb přitom se zde přitom ve velkém zpracovávaly i rákosy. Nesporná výhoda osídlení při březích jezera potom spočívala i v jeho obranném potenciálu. Útok vedený od vody patřil k těm méně pravděpodobným, a proto v jeho blízkosti nacházíme mnohé doklady dřívější existence církevních staveb, vesnic, a klášterů.

   Což se nejlépe ukázalo během turecké invaze, které Maďarsko čelilo v průběhu 16. století. Tehdy znamenalo záchrannou dělící čáru mezi tureckými hordami, jež obsadily jeho jižní pobřeží,  a ležením habsburských vojsk při jeho severozápadních okrajích. Přesto moc jezera nebyla nebyla bez hranic – saracénům se totiž krátce před tím, než byly vyhnáni podařilo část jezera přeplout a vyplenit mnoho vesnic na severu Balatonu.

   Později, v 18. století se oblast při březích jezera stala příslibem lepšího života pro stovky Slováků, Chorvatů i Němců,   kteří sem přicházeli, aby se zde s celými rodinami usadili. Právě z této doby pochází některá města jako Sümeg, Keszthely nebo Veszprém. 

  Věhlas Balatonu jako místa vhodného především pro turistiku a rekreaci se tedy šíří poměrně pozdě. Jeho počátky tak můžeme hledat zřejmě až v 2. polovině 20. století, kdy k jeho břehům byla přivedena   železnice. Do té doby sice některá místa jako Hévíz nebo Balatonfüred   sice ti nejmajetnější již využívali ke svému odpočinku na letním bytě, zároveň ale byl Balaton stále dalek tomu, aby se o něm dalo hovořit jako o skutečné turistické oblasti.   

   Skutečný průlom pro rozvoj turismu v této oblasti pak znamenalo až otevření tzv. Severní cesty roku 1909, kdy sem během deseti let začalo v letních měsících každoročně proudit třeba i 50 000 turistů za sezónu, a podle dostupných údajů se toto číslo do vypuknutí 2. světové války zdvojnásobilo. 

  Po jejím konci pak spolu s nástupem komunistického režimu došlo k vlně vyvlastňování vilek na nichž si donedávna užívali své volno ti nejbohatší. Potom již nestálo nic v cestě tomu, aby se z nich postupně stala sít´rekreačních center, která si s Balatonem spojuje generace našich rodičů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Googlu

Další zajímavé články z rubriky 'Maďarsko'
Tipy na jiné články