Jeden z největších klenotů thajské historie, do druhé poloviny 18. století hlavní město země, leží zhruba osmdesát pět kilometrů severně od Bangkoku. Během posledních čtyř staletí padlo do rukou více než tří desítek panovníků, a terčem jen útoků vedených barmskými vojsky bylo hned třiadvacetkrát. Během posledního z nich, k němuž došlo roku 1767, bylo město z velké části nevratně poškozeno, což také následně znamenalo konec období, kdy šlo o metropoli Thajska. I přes tyto těžké ztráty, jež Ayutthayu v minulosti postihly, je však i dnes možná vůbec nejslavnějším historickým městem v zemi, o čemž výmluvně vypovídá i fakt, že jej můžeme nají na Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.
Ayutthaya, plným jménem pro našince jen obtížně vyslovitelná Phra Nakhon Si Ayutthaya je dnes moderním padesátitisícovým městem, které bylo vybudováno ve vzdálenosti několika kilometrů od původního poničeného města. Dodejme zde, že jeho současný počet obyvatel je jen zlomkem toho, kolik zde bydlelo lidí v časech jeho největšího rozkvětu, jež se datují mezi léta 1600 a 1700 – tehdy byla Ayutthaya domovem zhruba jednomu milionu obyvatel.
Město stojí na soutokuu řek Chao Phraya, Lopburi a Pa Sak, na místě kudy prochází hlavní železniční trasa spojující Sever a Jih země (Chiang Mai – Bangkok). Historické město město je pak položeno na ostrově vytvořeném záhyby zmíněných řek.
Na památkově chráněné části Ayutthayi, která vzniká překvapivě pozdě, až roku 1350 na popud krále Ramathibodiho, je dnes vyhlášen historický park, kde má návštěvník příležitost spatřit typicky thajské chrámy, které mimo jiné představují i jedny z nejfotografovanějších památek v zemi. S jejich pečlivou restaurací se sice započalo až na sklonku šedesátých let dvacátého století, ale snaha o záchranu postupně rostla, a to především na začátku osmdesátých let, kdy ze zdejšího starého města stává právě památkově chráněný historický park
V něm dochované stavby přitom dávají vzpomenout na období jeho největší slávy, kdy šlo o jedno z nejvýznamnějších středisek dálkového obchodu Indočíny. Jeho hlavní paláce té doby nesly jméno Velký palác, Chanharakasem a Wang Lang. Dále je třeba zmínit přinejmenším dvojici nejslavnějších zdejších chrámů, které jsou volně přístupné veřejnosti.
Prvním z nich je Wat Borom Phuttharam, který byl vystavěn na sklonku sedmnáctého století z příkazu krále Phetrachy na místě jeho dřívějšího osobního paláce, jež stál v blízkosti hlavní jižní brány (prakticky celá tehdejší Ayutthaya byla z důvodu pravidelně se opakujících útoků obehnána šest metrů vysokou zdí, do níž bylo zasazeno kolem devadesáti vstupních bran). Na rozdíl od obvyklého dobového postupu byl povrch střechy chrámu osazen obklady ze žlutého skla, přičemž do hlavních vchodových dveří byly zasazeny perly.
Vůbec nejrozsáhlejším dochovaným chrámem historického parku Ayutthaya je Wat Phra si Sanphet. Právě zde si také návštěvník může zblízka prohlédnout legendární thajské stupas, základ budhistické sakrální architektury, v jejich nejkrystaličtější podobě. Wat Phra Si Sanphet je rovněř místem, kde mimo královského paláce stála slavná více než třináctimetrová socha Buddhy, při jejíž stavbě bylo na ozdobné prvky využito přesně tři sta čtyřicet kilometrů zlata. Tento světový unikát však bohužel do dnešních dní nevydržel. Nepřečkal zmíněný úspěšný útok barmských vojsk: ta totiž sochu úmyslně zapálila, aby se ke zlatu dostala.
